Její tvorbu sleduji již delší dobu a vždy mě dokáže inspirovat. Miluji lidi, kteří dělají věci po svém, jdou vlastním směrem, neřídí se trendy a jsou sami sebou. Já sám se tímto přístupem řídím, a i když to někdy není jednoduché, je to ohromně osvobozující. Mia založila projekt Terapie slovem – ukrývá na různých místech v Praze krátké vzkazy, které v lidech evokují nejrůznější pocity a vzpomínky. Nedávno měla vernisáž své výstavy v Plzni. Její projekt @miamaknihu jde docela proti proudu běžných knižních blogů. Její tvorba je unikátní a obohacující. Jsem proto rád, že jsem s ní mohl udělat rozhovor, který byl velmi příjemný a občas jsme se u něj i dost nasmáli.

Rozhovor

Co tě přimělo k tomu, abys založila projekt Mia má knihu a co je jeho posláním?

Vlastně se to celé stalo docela náhodou, stejně jako většina mých projektů (smích). Už dříve jsem měla několik svých blogů, nikdy jsem ale přesně nevěděla, jak je tematicky a obsahově uchopit tak, aby mě dokázaly dlouhodobě bavit a naplňovat. Většinou jsem s nimi po chvíli sekla (smích). Zlom přišel právě s projektem Mia má knihu, který spojuje dvě mé největší vášně – čtení a psaní. Jo a taky sociální sítě! Protože funguje výhradně na Instagramu a Facebooku.

Jeho hlavním posláním je spojovat nejenom všechny literární nadšence, ale také lidi, kteří lásku ke čtení nikdy neměli, ztratili ji nebo o ní nevěděli. První myšlenka byla taková, že půjde výhradně o knižní projekt, dnes ho vedu ale mnohem více osobně a dělím se s lidmi i o své soukromí a další aktivity. Moc ráda bych prostřednictvím něj lidi, zejména ty mladé, motivovala k tomu, aby se zajímali o smysluplné věci a aby i oni začali tvořit to, co doopravdy milují. Popřípadě abych jim k tomu mohla různými cestami pomoct.

Vystudovala jsi filosofii a poté jsi nějakou dobu pracovala v antikvariátu. Narazila jsi tam na nějaké zajímavé knihy? A co ti tato práce dala do života?

Na zajímavé knihy jsem tam narážela neustále. Denně mi pod rukou prošla třeba i stovka titulů, od českých a světových klasik, přes naučnou literaturu, až k cizojazyčné – maďarské, ruské, francouzské, japonské. Setkala jsem se tam snad opravdu se vším. Občas se tam objevovaly dost bizarní kousky. Také při vyřizování objednávek bylo zajímavé sledovat, jak bizarní věci lidé nakupují a čtou (smích).

Co mě ale bavilo nejvíc, bylo najít knížku, většinou českou klasiku, s autorským podpisem. Takové se většinou do prodeje vůbec nedostaly (smích). Moc ráda na tohle období vzpomínám – jednak to byl po škole můj první krok do života dospěláků, pak to byla samozřejmě taky děsná romantika a navíc se tam asi poprvé zrodil nápad, že bych mohla knížky nejenom číst, ale také o nich více mluvit a psát.

Na tvé facebookové stránce je k vidění úvodní fotka s textem: „You don’t need bigger boobs. You need to read better books”. S čímž já osobně naprosto souhlasím. Je v tom ukrytý krásný vzkaz. V jednom z rozhovorů ses nazvala „punkáčem” mezi knižními blogy. V čem se podle tebe od ostatních odlišuješ?

Já třeba vůbec nesleduji trendy v současné literatuře. Takové knížky se na Mia má knihu téměř neobjevují, narozdíl od jiných knižních blogů. Baví mě většinou autoři a tituly, které nikdo příliš nezná a moc se o nich nemluví. Řekla bych, že jde o takovou knižní alternativu, stejně jako je to třeba v hudbě (smích). A také se hodně zaměřuji na klasiky, knížky z antikvariátů.

Každý den se prostřednictvím blogu snažím sdílet nějakou poezii – na ni mám od lidí obrovskou odezvu. Celkově jsem spíše staromilec, ale podávám to moderní formou, která je srozumitelná i mladým lidem. Čím dál častěji se mi stává, že mi někdo napíše, že díky mým příspěvkům začal číst poezii nebo klasiku, i když k ní měl dříve „odpor”, to mě vždycky potěší nejvíc a beru to jako 100% naplnění svého poslání.

U vzkazů ještě zůstaneme. Vymyslela jsi projekt s názvem Terapie slovem a na různých místech ukrýváš krátké vzkazy, které mají v lidech evokovat různé pocity a vzpomínky. Jak tento projekt vznikl?

Úplně spontánně. Myslím, že první impuls přišel v momentě, kdy jsem na Letné objevila posprejovaný dům. Bylo na něm napsáno: „You are not alone.” Zastavila jsem se u něj a dlouze o něm přemýšlela, protože vzkaz se mi děsně líbil, jenom prezentace mi přišla nešťastná. Když jsem pak o několik dní později lelkovala ve Františkánské zahradě, vytáhla jsem notes a na prázdný list napsala první vzkaz pro náhodného kolemjdoucího, který jsem položila na lavičku a odešla. Vzkaz jsem si vyfotila, dala fotku na Instagram a označila jí hashtagem #terapieslovem. Pozitivní reakce lidí mě překvapily, a proto jsem to udělala zas a pak zas. A takhle vznikla Terapie slovem.

Začátkem října začala v prostorech plzeňské kavárny Střecha probíhat výstava, v rámci které mohou lidé vidět část tvé tvorby. Mimo jiné právě Terapii slovem nebo některé tvé haiku básničky s ilustracemi Kateřiny Novotné. Jak jsi s výstavou spokojená a podle čeho ses rozhodovala, co na ní bude k vidění?

Vymyslet a zrealizovat svou první samostatnou výstavu pro mě byla upřímně zatím asi největší životní výzva. Přišla jsem k ní tak trochu jak slepej k houslím (smích). Oslovil mě Kuba Mareš, který se v Plzni podílí na celé řadě společensko-kulturních akcí a projektů, že objevil můj Instagram a líbí se mu, co dělám. A taky že si otevřel kavárnu na střeše bývalého kina Elektra a přál by si, aby tam byla moje výstava. To nešlo odmítnout a jsem mu za to moc vděčná.

Vzhledem k tomu, že pracuji se slovy a neměla jsem žádný přesně daný vizuál, který bych mohla prostě hodit do rámu a pověsit na stěnu, bylo pro mě docela těžké dát tomu vůbec nějakou formu. Ale povedlo se, i když jsem se u toho trochu zapotila (smích). Výstava má dohromady pět bodů. Dva z toho jsou interaktivní, takže lidi si tam můžou se slovy doslova hrát. S výsledkem jsem spokojená moc, na to, že jsem vlastně umělec amatér (smích). Často se ke mně dostávají fotky nebo zprávy o tom, jak lidi Terapii slovem prostřednictvím výstavy tvoří a to je pro mě nejhezčí odměna.

Sama jsi pro svůj projekt zvolila trochu jinou cestu – nemáš klasický blog, ale rozhodla ses lidi oslovit pomocí Instagramu. Co tě k tomu vedlo a plánuješ i vlastní web nebo zůstaneš u sociálních sítí?

Zjistila jsem, že tvořit krátké a vizuálně zajímavé příspěvky na sociální sítě je pro mě zábavnější a spontánnější než psát dlouhé texty na web, proto v tuto chvíli ani neuvažuji o tom, že bych se „přestěhovala”. Baví mě zkoumat jejich filosofii, to, jak fungují, jak propojují lidi se stejnými zájmy, jak se dají využít tak, aby byly prospěšné a aby mohly lidi v maximální možné míře svým obsahem pozitivně ovlivňovat.

Kdysi jsem udělala anketu a zeptala se lidí, jakou formu příspěvků sledují radši. Tenkrát se do ní zapojilo okolo stovky lidí a 80 % z nich hlasovalo pro sociální sítě. Zbylých 20 % pro web. Mě na nich baví ta „živost”. Člověk je tam s lidmi v docela úzkém kontaktu a je poměrně snadné si tam budovat nějakou komunitu lidí, se kterou se dá pak dál tvořit a pracovat.

Podle čeho se snažíš vytvářet obsah na sociální sítě? A máš v tomto směru nějaké tipy pro ostatní?

Já to celé dělám tak nějak intuitivně – nejsem žádný erudovaný odborník na sociální sítě, jsem spíš nadstandartně všímavý uživatel (smích). A možná i proto to funguje. Ono je důležité, aby k tomu měl člověk vztah, pak to jde samo. Nemůžu mít úspěšný Instagram, když mu nevěnuji čas a pozornost. A nemůžu věnovat čas a pozornost něčemu, co mě nebaví. To dává smysl. Osvědčilo se mi, že na sociálních sítích nejvíce funguje právě bezprostřednost a lidskost – to, že to člověk dělá přirozeně, nenuceně, ze zájmu a lásky. Myslím si také, že když chce mít někdo úspěšné sociální sítě, musí se druhým otevřít a vzdát se tak části svého soukromí. Jinak to prostě nefunguje. Lidi milují příběhy. Milují to, když můžou vidět „do zákulisí”. Otevřít se jim je první krok k tomu, aby si vás mohli zamilovat.

Kolik knih za měsíc přečteš a co doporučuješ číst? Nechci po tobě jednu konkrétní knihu, protože by jich bylo určitě hodně, které bys mohla doporučit. Spíše podle čeho si vybrat tu správnou a co číst?

Tohle je jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám. Upřímně jsem úplně normální a průměrný čtenář (smích). Někdy během měsíce přečtu tři, někdy tři rozečtu a nedočtu žádnou. Láska ke čtení se podle mě nedá hodnotit na základě počtu přečtených knížek. Je to o přístupu. Čtěte tak, jak vám to vyhovuje a dělá vám to radost – to je úplný základ.

Z vlastní zkušenosti vím, že mě už v dětství otravovala povinná literatura, když mi někdo říkal, co mám číst a mě to přitom nebavilo a nutila jsem se do toho. Možná, že i tohle je důvod, proč děti začnou vnímat čtení výhradně jako povinnost místo toho, aby to pro ně byla zábava. Tenhle pocit si pak s sebou nesou až do dospělosti. Kolikrát se tím ten vztah k literatuře a čtení tak naruší, že už se třeba nikdy neobnoví. Já bych si hlavně přála, aby lidé četli a dělalo jim to radost. Pak je úplně jedno, co čtou nebo jak často.

View this post on Instagram

Knihovny? Tak ty já miluji. Malé, velké, moderní, starodávné, přeplněné i minimalistické. Dřevěné, plastové, uspořádané, rozházené. Všechny! Všechny je miluji. A zpravidla je to první věc, které si všimnu, ať už přijdu kamkoli. Moje knihovna v bytě nemá žádné jasně dané místo; nepředstavuje skříň ani poličky. Knížky jsou v menších či větších komíncích umístěné všude po bytě a každým dnem se jejich poloha i kombinace mění. To je moje knihovna. Pro někoho možná nepřehledná, chaotická. Nemá hranice. Až budu velká, zavřu jí do skříně, roztřídím jí podle žánrů, tlouštěk a třeba i barev, ale teď? Jen ať si běhá ❤

A post shared by Mia má knihu (@miamaknihu) on

Co pro tebe znamená influencer marketing a máš někoho, kdo je pro tebe osobně influencer?

Pro mě je to komerční využití vlivu určitého člověka k tomu, aby šířil povědomí o dané věci/produktu/projektu/problematice. A myslím, že je to skvělá věc, pokud je k ní ze strany firmy i influencera přistupováno upřímně a zodpovědně. Influencer je pro mě každý člověk, který pozitivním způsobem působí na své blízké i širší okolí. Člověk, ke kterému třeba já osobně vzhlížím a upřímně věřím tomu, co dělá.  

Pokud jde o spolupráci s firmami, jak k ní přistupuješ a jak ji vnímáš u ostatních online tvůrců a influencerů?

Spolupráci se vůbec nebráním, pokud jde o něco, s čím se ztotožňuji a odpovídá to mému zaměření. Přijde mi v pořádku podpořit projekt, který je smysluplný a sama se pro něj upřímně nadchnu. Velmi často to dělám i ze svého vlastního popudu, aniž by mi za to někdo cokoli dával. Přiznám se ale, že co se týče spolupráce s firmami, mám poměrně přísně nastavená měřítka.

Nikdy bych například nedoporučovala knihu, která mě ničím neoslovila nebo jsem ji nečetla, jenom proto, že jsem ji dostala od nakladatelství/autora. Do zákulisí ostatních influencerů nevidím, a proto je nechci nijak hodnotit, jen bych si moc přála, aby k tomu přistupovali zodpovědně, uvědomovali si svou sílu a dokázali ji v tomto případě využít jedině ku prospěchu projektů, kterým oni sami doopravdy věří.

A teď už poslední otázka. Jak se ti líbí můj projekt HappyIvo a to, čemu se věnuji?

Jsem moc ráda, že v Česku vznikla takováhle platforma věnující se lidem působícím v online světě a že prostřednictvím rozhovorů ukazuješ jejich zákulisí, autentičnost a lidskost. Za to máš můj obdiv!

Děkuji moc za tvůj čas a rozhovor.
Já děkuji za příležitost a skvělé otázky.

STÁHNOUT EBOOK ZDARMA

* indicates required

Nechcete zůstat pozadu? Každý týden vám pošlu nové tipy, rady rozhovory a články přímo do vašeho e-mailu.

Více informací o ochraně osobních údajů naleznete zde: www.happyivo.com/zasady-ochrany-osobnich-udaju/

We use Mailchimp as our marketing platform. By clicking below to subscribe, you acknowledge that your information will be transferred to Mailchimp for processing. Learn more about Mailchimp's privacy practices here.

Zdroj: Fotky z Instagramu @miamaknihu, Text: Ivo Veselý, Micha(e)la Bohuslavová