Zajímalo vás někdy, kdo jsou vaši předci a kdo všechno patří do vaší rodiny? Moji babičku a mě ano, a tak jsme se pustili do vlastního rodokmenu a pátrání. Náš rodokmen založila moje babička v roce 2007, takže už to je více jak 10 let a za tu dobu se nám povedlo pár hodně zajímavých objevů. V rodokmenu za tu řadu let máme přes 600 lidí, nejstarší osobu v našem rodokmenu máme z roku 1776 a já se díky rodokmenu dostal například do USA, kde jsem i díky tomu nějakou dobu žil.
Toto téma je hodně obsáhlé, a proto mu budu věnovat několik článků. Dnešní článek bude takovým úvodem do této tématiky, který shrne, proč jsme s rodokmenem začali a co nám to přineslo. Předem chci říci, že se jedná o celkem náročný koníček, který vyžaduje hodně usilí, trpělivosti a času. No a jak to tedy začalo?
Moji babičku tato tématika zajímala a chtěla zkusit udělat vlastní rodokmen pro naši rodinu. A tak se roku 2007 stalo. Strýc jí pomohl najít přes internet platformu, kde by rodokmen mohla začít dělat. Zvolili tehdy MyHeritage a tuto platformu používáme dodnes. Jedná se o stránku, která má docela povedené uživatelské rozhraní a také aplikaci do chytrých telefonů, kterou já osobně hodně oceňuji. Do určitého počtu osob je tento rodokmen zdarma, poté je potřeba si jej zaplatit. My si tento rodokmen již několik let platíme a cena se pohybuje okolo 170 USD na rok, záleží na zvoleném programu nebo obdržené slevě. Pokud máte placenou verzi, tak dosáhnete na prémiové funkce jako je například propojení se s dalšími rodokmeny, návrhy na lidi, kteří by mohli být vašimi předky nebo se také dostanete k historickým záznamům. A těch mají docela hodně, protože MyHeritage po celém světě využívá bezmála 100 milionů uživatelů, je tam 2,9 miliardy profilů a 41 milionů rodokmenů. Rovněž je možné si nechat udělat DNA test, který jsme také vyzkoušeli a já o tom napíšu samostatný článek. Tato platforma má i své mouchy a třeba klientský servis by mohl být lepší. Přesto to je pro mě osobně nejlepší varianta pro tvorbu rodokmenů, kterou jsme zkoušeli. Níže je video o této platformě a pod ním příběh o tom, jak jsme vypátrali naši rodinu v USA, já tam za nimi letěl a nějakou dobu tam žil.
Jak jsem již zmiňoval v předešlých článcích, tak jsem měl tu možnost se podívat do USA a nějakou dobu tam bydlet. A kdybych se nevěnoval tvorbě našeho rodokmenu, tak by se to asi nikdy neuskutečnilo. Věděl jsem, že můj praprastrýc z dědovy strany odešel ve třicátých letech dvacátého století do USA, kde založil rodinu. Přibližně v březnu 2016 mi začalo hlavou hodně vrtat to, že bychom mohli zkusit navázat spojení s naší rodinou v Americe. Desítky let zpátky nám od nich sem tam přišly nějaké dopisy a tak. Tehdy skrz komunismus a jazykovou bariéru naše rodiny moc v kontaktu nebyly. Měli jsme jen papír, na kterém byl okopírovaný rodokmen se jmény a daty narození rodiny z USA. Jenže žádná adresa, fotky, prostě nic. Tak jsem si řekl, že zkusím prozkoumat internet. Podle toho papíru jsem hledal pravnučky mého strýce, který do Ameriky odešel. Po nějakém hledání jsem našel dvě propojení na Facebooku a jedno přes e-mail. Nedočkavě jsem jim napsal, že bych mohl být jejich rodina a že nejsem žádný stalker. Moje zpráva totiž zněla nějak takto „Ahoj, Amando, možná jsem tvá rodina z České republiky“ a k tomu jsem napsal řadu dat narození a její příbuzné, což mohlo od cizího člověka znít divně a podezřele. Nakonec mi tři sestřenky (zjednodušeně sestřenky – komplikovaně pravnučky mého praprastrýce) odepsaly a já byl neskutečně rád. Několik měsíců jsme si psali a nakonec jsme se domluvili, že tam za nimi v říjnu 2016 přiletím.
Z Ameriky jsem se vrátil v lednu 2017 a za tu dobu jsem měl skvělou možnost poznat hodně lidí z naší rodiny, vidět dvě stále žijící dcery mého praprastrýce. Procestovat kus USA, včetně návštěvy 10 států Ameriky a města jako New York, Chicago, Washington DC, Madison nebo Milwaukee. Rodinu máme téměř po celých státech, například ve Wisconsinu, Coloradu, Kalifornii, Floridě, Connecticutu nebo Severní Karolíně. Viděl jsem také hřbitov, kde je pochován můj praprastrýc a upřímně ten pocit byl nepopsatelný. Rovněž jsem měl možnost přímo s rodinou v Americe zažít největší svátky jako Halloween, Díkůvzdání, Vánoce nebo Nový rok a jako bonus jsem zažil i prezidentské volby. Byla to sice souhra okolností, že se to tak povedlo, ale kdybych nejevil zájem o rodokmen, tak by se to vážně asi neuskutečnilo. Chtěl bych poděkovat jmenovitě své babičce, že rodokmen tehdy založila a stará se o něj. Rovněž chci poděkovat naší rodině v ČR, že nás v tom podporují a naší rodině v USA za to, že se mě tak hezky ujali a naše rodiny se tak krásně propojily.
Nedávno mi zase hlavou začalo vrtat to, že máme rodinu i v Austrálii a já bych se s nimi strašně rád spojil, tak uvidíme, jak to půjde. V dalších článcích se budu věnovat již více konkrétně tomu, jak rodokmen budovat, co vše to obnáší a je potřeba. Věřím, že tento článek byl příjemným úvodem do sekce článků o tomto tématu. A co vy? Máte také svůj rodokmen své rodiny nebo vás toto téma zajímá? Dejte mi vědět do komentářů! Zajímají mě vaše názory, zkušenosti a tipy! A nezapomeňte BE HAPPY & SMILE! 🙂
